Fotografika

     Fotografika je dílo vyplňující volný prostor mezi fotografií, grafikou a malířstvím. V teoretické rovině fotografiky vycházejí z práce prof. Jána Šmoka. Zjednodušeně řečeno, malíř i grafik může bez omezení ovlivnit libovolný bod obrazu, může mu dát jakoukoli barvu a tvar bez nutné vazby na skutečnost, kterou zobrazuje. Fotograf snímá skutečnost. Její obraz může široce ovlivňovat výběrem použitého vybavení, osvětlením a technologií zpracování fotografie, vždy však mění buď všechny prvky obrazu současně, nebo jejich velké a ne přesně definované skupiny.

     Fotografika spojuje přednosti kresby a fotografování. Autor získává možnost upravit snímek, pořízený podle zákonitostí fotografické tvorby až na úroveň jednotlivých bodů, čímž získává volnost jakou má malíř při své tvorbě.

     Teorii odpovídá i skutečný vznik fotografiky. Základem pro ni je fotografie předem komponovaná a snímaná s vědomím dalšího digitálního zpracování. Výsledný snímek je pro další tvorbu vlastně jen podkladem a inspirací. Následným zpracováním je přetaven podle představ autora do grafického originálu. Právě v této etapě tvorby vzniká možnost přesně definovaných a libovolných zásahů, kdy výsledná podoba díla závisí pouze na autorském záměru, dovednosti, invenci,...

     Při tvorbě fotografik jde vždy o limitovanou, číslovanou a podepsanou řadu v počtu 25 či 50 listů. Fotografiky je možné vytvářet až do velikostí několika metrů čtverečných.